ČEZ mohl optimalizovat, ale neudělal to. Vypadá to, že management šel u windfall tax vládě na ruku, míní auditor Michal Jelínek
Minulý týden ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) překvapivě oznámil, že daň z neočekávaných zisků neboli windfall tax bude pokračovat ještě v příštím roce. Údajně chybí ještě 35 miliard korun k tomu, aby daň zaplatila mimořádné výdaje státu například na pomoc s drahými energiemi. Ještě v červnu přitom ministr uvažoval o tom, že daň už letos s ročním předstihem ukončí. Podle partnera auditorské společnosti V4 Group Michala Jelínka se tak z mimořádné daně stala spíše daň sektorová. „Windfall tax reagovala na mimořádnou situaci. Ta už ale skončila, jen daň zůstala,“ říká Jelínek v rozhovoru pro HN.
Jestli něco této vládě nejde, tak je to odhad, jak se bude chovat mimořádná daň. Letos to vypadá, že 17miliardový odhad byl silně podhodnocený. Loni se naopak očekávalo mnohem víc, ale banky si s tím dokázaly poradit optimalizací, když například nakoupily státní dluhopisy. Kde byla chyba?
Je potřeba se na to podívat strukturálně. To, kde vláda u windfall tax netrefila odhad, je výnos od bank. Já si však nemyslím, že to je dané tím, jak banky nakoupily státní dluhopisy. Když se podíváte na objem držby státních dluhopisů bank v procentuálním vyjádření, tak je jejich nárůst jen velmi mírný mezi obdobími před zavedením daně a po něm. Důvody jsou spíše takové, že banky nevykázaly tak vysoké zisky, které by překračovaly o 20 procent aritmetický průměr z doby 2018 až 2021, a že prostě odhad výnosů windfall tax plánovaný od jejího začátku nepřišel.
Ale všude zněly informace, že si banky poradily nákupem dluhopisů.
Já jsem ty titulky v médiích četl, ale je potřeba se podívat na skutečná čísla, která jak Česká bankovní asociace, tak banky vykazují. V absolutní hodnotě sice objem dluhopisů rostl, v procentuálním vyjádření tak dramatický nebyl. Nárůst nákupů dluhopisů tedy nebyl takový, aby vysvětlil tak markantní rozdíl mezi odhadem a skutečným výnosem mimořádné daně.
V dubnu ministr financí Zbyněk Stanjura uvažoval o jejím předčasném zrušení, teď oznámil, že mu k tomu chybí 35 miliard a daň pojede dál. Je možné, že by tohle v dubnu nevěděl?
Je nepravděpodobné, že by ministr o takto velkém rozdílu v dubnu nevěděl. Jedná se spíše o obrat v rámci koaličního vyjednávání. Pro akcionáře ČEZ se jedná jednoznačně o špatnou zprávu. Ještě další rok si bude český stát brát z rozpočtu firmy zisk, který by byl jinak rozdělen mezi všechny akcionáře.
ČEZ je největším plátcem windfall tax, jeho majoritním majitelem je ale stát. Takže hlavní část daně platí stát sám sobě.
Je pravda, že ČEZ je predominantním plátcem daně. A že je to polostátní firma. Stát však v první řadě získal díky windfall tax víc, než by získal jen na dividendě, protože nemá 100 procent ČEZ, kdežto daň mu jde celá. Stát tak získal poměrně masivní prostředky ve svůj prospěch na úkor minoritních akcionářů ČEZ.
Nejde ČEZ vládě na ruku, když upřednostňuje její zájmy před zájmy akcionářů, aby byl výnos mimořádné daně co nejvyšší?
Tohle nikdo kromě manažerů ČEZ s určitostí říct nemůže, ale bezpochyby to tak vypadá. Protože třeba banky provedly nějaká opatření, ani se tím netajily, že udělají jisté kroky k optimalizaci základu mimořádné daně. A udělaly to i jiné, třeba energetické firmy, protože výnos ani u nich není takový, jak se očekávalo. ČEZ však odvádí velmi vysokou část a z chování managementu skutečně vypadá, že jde vládě na ruku. Doplním ještě jednu věc: je naprosto normální a je naprosto legální, když management jakékoliv společnosti chce minimalizovat své daňové odvody v rámci platných zákonů. Je to normální a legální v celém vyspělém světě včetně České republiky. Pokud má management jednat s péčí řádného hospodáře, tak má samozřejmě maximalizovat zisk mimo jiné minimalizací nákladů a těmi jsou také daně. A u ČEZ to na mě působí, že nehledal možné legální cesty k tomu, jak odvody minimalizovat.
V našem prostředí se však proti daňové optimalizaci bojuje, například proti transfer pricingu neboli přeprodávání produktů mezi zahraničními pobočkami mateřské firmy. Měl ČEZ k dispozici legální nástroje, jak optimalizovat svoje zisky a daně?
Samozřejmě měl. Co se týká zmíněné transfer pricing, tak ČEZ má zahraniční pobočky, které mohly pomoci náklady optimalizovat. Na druhé straně, optimalizace daně se může zařídit třeba upřednostněním některých investic, jejich provedením tak, aby se odepisovaly co nejrychleji. To znamená mít takovou strukturu investic, aby se podle daňového zákona dostaly v prvních třech letech do daňového základu, aby to byly spíše investice do menších majetků než do velkých budov. Myslím, že právě banky spíše než nákup dluhopisů provedly investice, které se dají poměrně rychle odepisovat, například do softwarových nástrojů nebo do jiného nehmotného majetku. To si myslím, že banky udělaly a ČEZ to třeba neudělal.
Není to tedy další poškození práv akcionářů, kteří nejenže přišli o dividendu, ale ještě ČEZ třeba kvůli tomu neinvestoval tak, jak měl?
To je otázka, protože krátkodobý investor preferuje spíše rychlejší výnos. Samozřejmě i u ČEZ bude spousta investorů, kteří budou sázet na zvýšení ceny akcie. U těchto krátkodobějších investorů to proto nemusí být pravda. Krátkodobý investor moc nechce vidět, jak firma dlouhodobě investuje, protože tím oddaluje nejbližší dividendu. Naopak pro dlouhodobé investory to samozřejmě může být krokem proti jejich zájmům.
Ale i stát je akcionářem a měl by mít zájem, aby ČEZ investoval, a ne ho rychle vysávat.
Stát má v ČEZ dva základní zájmy. Ač nevidím do hlavy ministrovi financí ani zbytku vlády, tak tím prvním a primárním by mělo být zajištění energetické bezpečnosti této země. To chápu také jako hlavní důvod, proč dnes stále stát vlastní majoritu v ČEZ. A tam je samozřejmě primární také výdaj na investice bez ohledu na to, kolik ČEZ vydělá. Druhým zájmem státu v ČEZ je vytěžit dividendu. Je to vítaná posila v rozpočtu. Ale já to vždycky vnímám jako sekundární zájem státu v ČEZ.
Nepůsobí znepokojivě, pokud se stát k minoritním akcionářům chová tak, jak by se k malým vlastníkům chovat neměl?
To je spíše otázka na soutěžní a finanční právníky. Tohle totiž skutečně může mít i právní rovinu, protože ČEZ je veřejně obchodovaná společnost a podléhá poměrně přísné regulaci v oblasti kapitálových trhů. A k tomu by i právníci orientující se na soutěžní právo měli co říct. Pokud však jdeme na tu nejen morální rovinu, ale řekněme na rovinu stability ekonomického prostředí, tak ČEZ je jeden z nejvýznamnějších titulů na pražské burze. A pokud se takto vláda bude chovat a pokud takto bude nastavovat ekonomické prostředí v České republice, tak již nyní bídný český kapitálový trh dostává další ránu. Protože rozvoj kapitálového trhu v České republice není zrovna optimální. Varšava nás daleko předběhla, přitom na tom dříve byla hůře. A my to ještě brzdíme tím, jak česká vláda investorům dává signál, že tady transparentní prostředí neexistuje a že se tady jede podle pravidel, která si nastavuje sama.
Nepopírá proto windfall tax věci, které tato vláda slibuje, tedy předvídatelnost právního prostředí nebo spravedlnost?
Windfall tax je bezpochyby velmi nesystémová. Na obranu vlády třeba říct, že tato daň byla zavedena v celé řadě států Evropské unie. Ale způsob, jak jsme to provedli v České republice, byl nešikovný a netransparentní. Byla schvalována na poslední chvíli, dokonce se i zvažovalo, že bude platit retrospektivně, což naštěstí nedopadlo. Obecně daňová teorie po jakékoliv dani chce, aby byla předvídatelná a transparentní, aby byla do určité míry spravedlivá, takže tato daň vlastně nesplňuje žádný z uvedených požadavků na zavedení nového daňového předpisu.
Windfall tax byla zavedená jako reakce jednak na zvýšené náklady státu spojené s válečným konfliktem a následnou energetickou krizí a zároveň jako reakce na neobvyklé zisky, které to některým firmám přineslo. Tyto důvody už ale vesměs pominuly. Není z toho už obyčejná sektorová daň?
Bezpochyby ano. Mimořádná daň byla zavedená jako reakce na energetickou krizi, z níž profitovaly banky i energetické firmy. Zisky jim přinášely nárůsty cen energií, profitovaly z toho banky díky nárůstu úrokových sazeb. A windfall tax měla zdanit to, co se dostalo nad rovnovážnou úroveň, něco, co se vychýlilo z dlouhodobého rovnovážného stavu. To už se ale neděje. Trh si našel opět svůj rovnovážný stav, navíc se ukázalo, že banky na tom zdaleka neprofitovaly tak, jak se očekávalo. Důvodem není jenom optimalizace zisků, ale i to, že zjevně tolik nevydělaly, protože kromě nárůstu úrokových výnosů jim rostly i úrokové náklady. Rovnovážná úroveň už je i v energetice. Takže, jak říkáte, mimořádný stav zmizel, daň z mimořádných zisků zůstala.
Přečtěte si celý rozhovor s partnerem poradenské společnosti V4 Group Michalem Jelínkem zde: