Předmětem této případové studie je daňová kontrola daně z příjmů právnických osob, která byla u daňového subjektu zahájena správcem daně v roce 2021, a navazující odvolací řízení, jež vyústilo ve zrušení platebního výměru rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství.

Daňový subjekt je českou obchodní společností, která je součástí nadnárodní skupiny působící na území několika členských států Evropské unie. V rámci skupiny se podílí na přeshraničních transakcích se spojenými osobami, přičemž tyto transakce podléhají režimu transferových cen podle českých i mezinárodních daňových předpisů. Společnost V4 Tax, s.r.o. poskytuje tomuto daňovému subjektu dlouhodobě odborné daňové poradenství, zejména v oblasti transferových cen a mezinárodního zdanění. Součástí této spolupráce je pravidelná příprava dokumentace k transferovým cenám, konzultace nastavení vnitroskupinových vztahů a průběžná podpora při plnění daňových povinností.

Dne 22. 11. 2021 doručil místně příslušný finanční úřad daňovému subjektu oznámení o zahájení daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2018. Již samotný charakter daňového subjektu, tj. zapojení do nadnárodní skupiny a realizace přeshraničních transakcí, předurčoval, že daňová kontrola bude zaměřena především na oblast transferových cen, zejména na posouzení souladu realizovaných transakcí s principem tržního odstupu a jejich promítnutí do základu daně. Tyto typy kontrol přitom v praxi často představují komplexní a důkazně náročná řízení, v nichž se prolínají otázky skutkové, ekonomické i právní.

Zahájení daňové kontroly

Bezprostředně po zahájení daňové kontroly správce daně vyzval daňový subjekt k předložení účetních a daňových podkladů vztahujících se ke kontrolovanému období. Daňový subjekt následně poskytl správci daně účetní data v elektronické podobě (zejména hlavní knihu a obratovou předvahu) a v rámci ústního jednání rovněž předložil rozsáhlou dokumentaci v listinné podobě, mimo jiné přijaté a vydané faktury, pokladní doklady, vnitřní účetní doklady, mzdové podklady, bankovní výpisy a zápisy z valných hromad.

Správce daně při vymezení zaměření kontroly vycházel nejen z předloženého účetnictví, ale rovněž z daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2018 a z výkazu zisku a ztráty. Z těchto podkladů zjistil, že daňový subjekt v kontrolovaném období vykázal kladný výsledek hospodaření před zdaněním. Avšak daňový subjekt současně dosáhl záporné hodnoty ukazatele rentability nákladů (MoTC), přičemž tento ukazatel poměřuje provozní výsledek hospodaření v poměru k celkovým provozním nákladům.

S ohledem na skutečnost, že daňový subjekt je součástí nadnárodní skupiny a v průběhu kontrolovaného období realizoval transakce se spojenými osobami, zaměřil správce daně pozornost především na oblast transferových cen. Impulzem pro další postup správce daně byla identifikace významného objemu vnitroskupinových transakcí spočívajících v poskytování a přijímání služeb a současně ekonomické výsledky daňového subjektu, které správce daně považoval za potenciálně neodpovídající principu tržního odstupu.

Na základě těchto zjištění správce daně přistoupil k dalším procesním krokům směřujícím k prověření, zda ceny sjednané mezi daňovým subjektem a spojenými osobami odpovídaly cenám, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích.

Průběh kontroly a klíčové sporné body

V návaznosti na dosavadní průběh daňové kontroly vydal správce daně výzvu k prokázání skutečností podle § 92 odst. 4 daňového řádu, jejímž prostřednictvím vyzval daňový subjekt k doložení rozdílu mezi cenami fakturovanými mezi spojenými osobami a cenami, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami, a to ve smyslu § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů a příslušných ustanovení mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění.

Správce daně v této výzvě jednoznačně vymezil, že za sporné považuje nastavení transferových cen u vnitroskupinových služeb poskytovaných a přijímaných daňovým subjektem v rámci skupiny. Současně správce daně konkretizoval, že rozdíl mezi cenami sjednanými mezi spojenými osobami a cenami obvyklými byl vyčíslen ve výši přesahující 5 mil. Kč.

V průběhu daňové kontroly správce daně provedl funkční a rizikovou analýzu daňového subjektu a jednotlivých účastníků posuzovaných transakcí. Na základě této analýzy správce daně charakterizoval daňový subjekt jako poskytovatele a příjemce vnitroskupinových služeb s omezenými funkcemi a riziky, přičemž strategické řízení skupiny a klíčová rozhodnutí měla zůstat na úrovni mateřské společnosti. Předmětem posuzovaných transakcí byly zejména poradenské, marketingové, provozní a administrativní služby poskytované mezi společnostmi ve skupině.

Správce daně dále přistoupil ke zpracování srovnávací analýzy za účelem ověření dodržení principu tržního odstupu. Pro tento účel zvolil transakční metodu čistého rozpětí (TNMM) a jako testovanou stranu určil daňový subjekt. Jako ukazatel úrovně zisku byla zvolena rentabilita nákladů (MoTC), přičemž správce daně vycházel z provozního výsledku hospodaření a provozních nákladů daňového subjektu.

Pro účely srovnávací analýzy byly vyhledány srovnatelné nezávislé společnosti působící v rámci Evropské unie, a to s využitím databáze ORBIS. Správce daně stanovil řadu kvantitativních i kvalitativních kritérií, na jejichž základě byl vymezen okruh srovnatelných subjektů. Výsledkem tohoto postupu bylo stanovení mezikvartilového rozpětí hodnot ukazatele MoTC, do něhož se hodnota dosažená daňovým subjektem v kontrolovaném období roku 2018 podle závěrů správce daně nevešla.

Na základě provedené analýzy dospěl správce daně k závěru, že ceny sjednané mezi daňovým subjektem a spojenými osobami neodpovídaly principu tržního odstupu. Z tohoto důvodu správce daně v rámci výzvy k prokázání skutečností vyzval daňový subjekt k doložení rozdílu v cenách a současně jej poučil o možných důsledcích nesplnění této výzvy, včetně úpravy základu daně podle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů.

Vstup V4 Tax, s.r.o. do řízení jako zástupce daňové subjektu

V návaznosti na doručení výzvy k prokázání skutečností vydané správcem daně došlo k převzetí zastupování daňového subjektu společností V4 Tax, s.r.o. na základě plné moci. V této fázi řízení bylo klíčové reagovat ve stanovené lhůtě na závěry, z nichž správce daně ve výzvě vycházel, a současně strukturovat argumentaci tak, aby byla použitelná pro další fáze kontroly. Za daňový subjekt proto bylo dne 30. 11. 2022 podáno vyjádření k výzvě, jehož cílem bylo především vymezit, v čem daňový subjekt nesouhlasí s východisky správce daně k posouzení transferových cen, doplnit skutkový rámec k funkčnímu a rizikovému profilu daňového subjektu a identifikovat klíčové metodické a datové parametry, na nichž správce daně vystavěl srovnávací analýzu. V této fázi řízení bylo již zřejmé, že předmětem sporu nebude pouze samotná výše uplatněné přirážky k nákladům, ale především způsob, jakým správce daně vymezil funkční a rizikový profil daňového subjektu a na tomto základě provedl srovnávací analýzu.

Vyjádření proto od počátku nesměřovalo k obhajobě rozdílu mezi výnosy stanovenými správcem daně a výnosy vykázanými daňovým subjektem, ale k samotným metodickým východiskům správce daně. Zejména k nesprávné kvalifikaci daňového subjektu jako entity s omezenými funkcemi a riziky a k volbě testované strany v rámci aplikace metody TNMM.

Svou argumentací společnost V4 Tax, s.r.o. směřovala k systematickému rozporování základního východiska správce daně, podle něhož měl daňový subjekt v posuzovaných transakcích vystupovat jako poskytovatel služeb s omezenými funkcemi a riziky. Správce daně tuto kvalifikaci použil jako oporu pro volbu daňového subjektu jako testované strany při aplikaci transakční metody čistého rozpětí, což zásadním způsobem ovlivnilo výsledek benchmarkové analýzy i následné vyčíslení domnělého rozdílu v cenách.

Argumentace společnosti V4 Tax, s.r.o. byla v této části postavena na přímém odkazu na Směrnici OECD a Pokyn GFŘ D-34, přičemž bylo zdůrazněno, že testovanou stranou má být subjekt vykonávající méně komplexní funkce, který nenese významná podnikatelská rizika a nevlastní klíčová nehmotná aktiva. Vyjádření systematicky rozebralo, že tato kritéria daňový subjekt nesplňuje, a proto jeho zařazení mezi tzv. limited risk entity nemá oporu v ekonomické realitě, nýbrž vychází z formalizovaného a zjednodušeného pohledu na vnitroskupinové vztahy.

V reakci na tyto závěry bylo ve vyjádření akcentováno, že funkční a rizikový profil daňového subjektu je nutno posuzovat na základě skutečně vykonávaných činností, nesených rizik a ekonomické reality, nikoliv převážně na základě obecných informací prezentovaných na veřejných webových stránkách či zjednodušeného pohledu na vztah k mateřské společnosti. Vyjádření proto doplnilo skutkový rámec týkající se řízení společnosti, rozhodovacích pravomocí, rozsahu poskytovaných služeb v rámci skupiny, zapojení do financování a rozvoje projektů a rovněž existence vlastních nehmotných aktiv využívaných v podnikání daňového subjektu.

Společnost V4 Tax, s.r.o. v této souvislosti podrobně popsala a doložila, že rozhodovací pravomoci v oblasti strategického řízení, marketingu, financování projektů a investičního rozhodování jsou vykonávány na úrovni české společnosti, a nikoli mateřské entity. Vyjádření současně prokázalo existenci vlastního projektového a finančního týmu a doložilo, že komunikace s mateřskou společností má převážně informativní charakter a nepředstavuje operativní řízení, které by bylo typické pro závislou podnikatelskou entitu.

Součástí argumentace bylo rovněž poukázání společností V4 Tax, s.r.o. na skutečnost, že daňový subjekt v kontrolovaném období nesl významná podnikatelská, finanční a investiční rizika spojená s rozvojem projektů ve východní Evropě, což je obtížně slučitelné s kvalifikací subjektu jako tzv. limited risk entity. V tomto kontextu bylo zdůrazněno, že převzetí odpovědnosti za strategický marketing, financování a projektový rozvoj představuje činnosti, které svou povahou přesahují rámec běžné podpůrné či rutinní servisní funkce a odpovídají spíše profilu plnohodnotného podnikatelského subjektu.

Zvláštní důraz byl ve vyjádření kladen na skutečnost, že daňový subjekt vystupoval jako financující entita pro projekty ve skupině a nesl investiční rizika bez systémových garancí mateřské společnosti, což je charakteristika typická pro plnohodnotný podnikatelský subjekt s odpovídajícím ziskovým očekáváním. Argumentace společnosti V4 Tax, s.r.o. současně upozornila na vlastnictví významných ochranných známek a dalších nehmotných aktiv, jejichž držení je s profilem limited risk entity neslučitelné.

Vedle skutkových a metodických námitek se vyjádření dotklo také samotné konstrukce srovnávací analýzy, kdy společnost V4 Tax, s.r.o. poukázala na nejasnosti ohledně způsobu stanovení mezikvartilového rozpětí a parametrů, z nichž správce daně při výpočtu vycházel. Cílem této části vyjádření nebylo detailně polemizovat s jednotlivými výpočty, ale upozornit na potřebu transparentního a přezkoumatelného postupu, který je z hlediska důkazního řízení nezbytný pro ověření správnosti aplikované metody.

Ukončení daňové kontroly a platební výměr

V další fázi řízení správce daně shrnul své dosavadní závěry v dokumentu označeném jako dosavadní výsledek kontrolního zjištění. V tomto dokumentu již správce daně výslovně reflektoval procesní vývoj řízení, zejména skutečnost, že daňový subjekt je v řízení zastoupen na základě generální plné moci společností V4 Tax, s.r.o., a že toto zastoupení bylo založeno plnou mocí ze dne 17. 10. 2022. Tímto okamžikem správce daně formálně pracuje se zastoupením daňového subjektu v celé šíři jeho procesních práv a povinností a veškerá další komunikace v kontrolní fázi je vedena již prostřednictvím zvoleného zástupce.

Z hlediska věcného posouzení správce daně v dosavadním výsledku kontrolního zjištění setrval na závěrech, které byly předmětem předchozí výzvy k prokázání skutečností, a výslovně uvedl, že ani po vyjádření daňového subjektu ze dne 30. 11. 2022 nepovažuje rozdíl v cenách ve smyslu § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů za uspokojivě doložený. Správce daně nadále vycházel z aplikace transakční metody čistého rozpětí a zvolené testované strany a uzavřel, že ceny sjednané mezi spojenými osobami se liší od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích. Na tomto základě potvrdil nutnost úpravy základu daně o částku 5 321 176 Kč, kterou považoval za rozdíl vyplývající z netržního nastavení transferových cen.

Významnou součástí dosavadního výsledku kontrolního zjištění je rovněž způsob, jakým se správce daně vypořádal s důkazními návrhy a argumentací uplatněnou daňovým subjektem prostřednictvím jeho zástupce. Listiny přiložené k vyjádření správce daně hodnotil jako důkazní prostředky, které podle jeho názoru neprokazují funkce a rizika nesená daňovým subjektem ve spojení s kontrolovanými transakcemi. Současně poukázal na rozpory mezi některými tvrzeními obsaženými ve vyjádření a dřívějšími vyjádřeními daňového subjektu učiněnými v průběhu daňové kontroly. Z procesního hlediska správce daně zdůraznil, že výzva k prokázání skutečností směřovala k doložení rozdílu v cenách, nikoli k prokazování funkčního profilu daňového subjektu, a že proto na jeho závěrech ohledně zvolené testované strany ani použité metody ke stanovení transferových cen nic nemění. Dosavadní výsledek kontrolního zjištění již současně obsahoval konkrétní kvantifikaci dopadů kontrolních závěrů do daňového přiznání daňového subjektu.

Na dosavadní výsledek kontrolního zjištění bezprostředně navázal formální proces ukončení daňové kontroly. Správce daně využil postup podle § 88a odst. 1 daňového řádu a doručením oznámení o ukončení daňové kontroly deklaroval, že kontrola daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2018 je ukončena. Součástí tohoto oznámení byla zpráva o daňové kontrole, která představuje klíčový dokument shrnující skutková zjištění, hodnocení důkazů i právní závěry správce daně, a která současně plní funkci odůvodnění budoucího rozhodnutí o stanovení daně.

Zpráva o daňové kontrole v zásadě rekapituluje průběh kontroly a systematicky rozvádí závěry, k nimž správce daně dospěl již v dosavadním výsledku kontrolního zjištění. Rovněž se detailně věnuje hodnocení důkazních prostředků předložených daňovým subjektem v průběhu kontroly a ve vyjádřeních podaných prostřednictvím zástupce daňového subjektu, tj. společnosti V4 Tax, s.r.o. Z hlediska procesních práv daňového subjektu je přitom podstatné, že proti samotnému oznámení o ukončení daňové kontroly nelze uplatnit opravné prostředky, a obrana proti závěrům správce daně se tak nutně přesouvá do fáze navazujícího rozhodování o stanovení daně, tedy do řízení o platebním výměru souvisejícím se zprávou o závěru daňové kontroly a následně do odvolacího řízení.

Struktura odvolání a klíčové argumenty

Na závěry daňové kontroly a vydání platebního výměru reagoval daňový subjekt podáním odvolání prostřednictvím zástupce, tj. společnosti V4 Tax, s.r.o., které navazovalo na závěry obsažené ve zprávě o daňové kontrole. Již v samotném textu odvolání bylo zřejmé, že daňový subjekt nesměřuje svou obranu primárně do procesní roviny, nýbrž brojí proti nesprávnému posouzení skutkového stavu a ekonomické podstaty posuzovaných transakcí. Klíčovým bodem odvolací argumentace bylo tvrzení, že závěr správce daně o postavení daňového subjektu jako tzv. limited risk entity neodpovídá realitě jeho činnosti v kontrolovaném období a že na tomto chybném východisku je vystavěna celá konstrukce doměření daně, včetně volby testované strany a aplikace transakční metody čistého rozpětí.

Stěžejní součástí odvolání se proto stalo odborné daňové stanovisko daňového poradce k funkčnímu a rizikovému profilu daňového subjektu, zpracované společností V4 Tax, s.r.o., která se dlouhodobě specializuje na oblast transferových cen a mezinárodního zdanění. Toto stanovisko bylo k odvolání přiloženo jako samostatná příloha a tvořilo jeho klíčový argumentační pilíř. Jeho účelem nebylo pouze zopakovat dřívější tvrzení daňového subjektu, ale nabídnout systematické, metodicky podložené a důkazně strukturované posouzení funkčního a rizikového profilu v souladu se Směrnicí OECD a ustálenou praxí v oblasti transferových cen.

Odborné stanovisko vycházelo z detailní funkční a rizikové analýzy, jejímž cílem bylo posoudit skutečné chování zúčastněných stran, rozsah vykonávaných činností a nesených rizik, nikoliv pouze formální nastavení v rámci skupiny. Na základě této analýzy dospěla společnost V4 Tax, s.r.o. k závěru, že daňový subjekt v roce 2018 vykonával řadu ekonomicky významných a strategických funkcí, které jsou neslučitelné s profilem subjektu s omezenými riziky. Stanovisko akcentovalo zejména skutečnost, že daňový subjekt samostatně rozhodoval o financování projektů, nesl investiční a finanční rizika, vykonával strategický marketing, podílel se na cenotvorbě a zajišťoval řízení, plánování a controlling nejen ve vztahu k vlastní činnosti, ale i ve vztahu k dalším subjektům ve skupině.

Argumentace obsažená ve stanovisku byla vystavěna tak, aby přímo reagovala na závěry správce daně uvedené ve zprávě o daňové kontrole. Zpochybňovala zejména závěr o omezeném rozsahu funkcí daňového subjektu, absenci významných rizik a neexistenci relevantních nehmotných aktiv, a to s odkazem na konkrétní okolnosti fungování skupiny a reálné rozdělení kompetencí. Tím byla vytvořena odborná protiváha k funkční analýze provedené správcem daně, která se podle názoru daňového subjektu opírala spíše o dílčí indicie a formální znaky než o komplexní posouzení ekonomické reality.

Součástí stanoviska bylo i několik příloh, z nichž každá sloužila jako podpůrný důkazní prostředek k výkonu jednotlivých funkcí či k prokázání nesených rizik daňovým subjektem. Mezi přílohy byly vloženy například výňatky interních e-mailových komunikací mezi daňovým subjektem a bankou poskytující financování, smlouvy o úvěrech uzavřené daňovým subjektem s bankou, nabídky financování pro daňový subjekt, pracovní smlouvy daňového subjektu s klíčovými zaměstnanci, reporty, zápisy z jednání, organizační diagram, finanční plány a jejich vyhodnocení a další relevantní dokumenty. V případě, kdy by finanční úřad chtěl některou ze skutečností uvedených v odborném stanovisku zpochybnit, byly uvedeny i jména konkrétních zaměstnanců daňového subjektu, které si může finanční úřad předvolat jakožto svědky.

Struktura odvolání tak byla záměrně postavena na těsné provázanosti právních a ekonomických argumentů. Právní část vymezovala, v čem spočívá nesprávná aplikace § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, zatímco odborné stanovisko společnosti V4 Tax, s.r.o. poskytovalo hlubokou argumentaci, která měla za cíl prokázat, že samotný základ doměření daně je chybný. Odvolání tím vytvořilo ucelený a konzistentní rámec pro přezkum napadeného rozhodnutí odvolacím orgánem a připravilo půdu pro zásadní zvrat v dalším průběhu řízení.

Řízení před Odvolacím finančním ředitelstvím

Na podání odvolání, jímž daňový subjekt napadl dodatečný platební výměr navazující na závěry daňové kontroly, bezprostředně navázalo odvolací řízení vedené před Odvolacím finančním ředitelstvím jako odvolacím orgánem. Daňový subjekt byl v řízení zastoupen na základě plné moci společností V4 Tax, s.r.o. specializovanou na oblast transferových cen, přičemž těžiště argumentace od počátku spočívalo v polemice se závěrem správce daně o funkčním a rizikovém profilu daňového subjektu a v tvrzení, že nebyly splněny podmínky pro postup podle § 23 odst. 7 ZDP.

Odvolací orgán nejprve rekapituloval, z čeho správce daně při doměření vycházel. Rozhodující přínos odvolacího řízení spočíval v tom, že odvolací orgán nepřistoupil na to, aby přezkum cílil jen na spor o tom, zda je daňový subjekt plnohodnotnou entitou, anebo pouze závislým poskytovatelem služeb s omezenými funkcemi a riziky. Naopak postavil věc na základní procesně-důkazní otázce, a to, zda správce daně vůbec unesl důkazní břemeno ve vztahu ke splnění podmínek pro úpravu základu daně postupem dle § 23 odst. 7 ZDP. Odvolací orgán výslovně zdůraznil, že tato fáze vyžaduje přesné vymezení konkrétní řízené transakce a analýzu jejich ekonomicky relevantních vlastností. Bez toho nelze vůbec smysluplně provést srovnávací analýzu ani navazující test principu tržního odstupu.

Právě zde odvolací orgán identifikoval zásadní vadu postupu správce daně. Ze spisu nevyplývalo, jakou konkrétní transakci správce daně vlastně testoval. Odvolací orgán poukázal na rozpor mezi obsahem výzvy k prokázání skutečností a následným odůvodněním doměření ve zprávě o daňové kontrole. Zatímco ve výzvě správce daně vyzýval k doložení rozdílu ve vztahu k nakoupeným vnitroskupinovým službám, ve zprávě o daňové kontrole naopak argumentoval nedoložením rozdílu mezi cenami fakturovanými spojené osobě a cenami obvyklými, tedy fakticky ve vztahu k poskytovaným službám a výnosům. Tato nekonzistence podle odvolacího orgánu znamenala, že absentuje přesné vymezení řízené transakce a tím i základní předpoklad pro aplikaci zvolené metody a pro prokázání rozdílu cen.

Odvolací orgán současně zdůraznil, že ani obecné označení transakce jako „nákup a prodej služeb“ nemůže postačovat, pokud se jedná o odlišné typy plnění a odlišná postavení daňového subjektu v rámci skupiny. Pokud daňový subjekt některé služby přijímá a jiné služby poskytuje, nelze bez dalšího posouzení vycházet z jediné funkční a rizikové analýzy a paušálně uzavřít, že jde v obou směrech o činnost s omezenými funkcemi a riziky. Naopak by bylo nutné odděleně analyzovat nákupní stranu (daňový subjekt jako příjemce) a prodejní stranu (daňový subjekt jako poskytovatel) a teprve na tomto základě volit testovanou stranu, metodu, ukazatel ziskovosti a srovnatelné subjekty. Jelikož taková strukturovaná analýza ze spisu neplynula, odvolací orgán uzavřel, že správce daně splnění podmínek pro úpravu základu daně postupem dle § 23 odst. 7 ZDP neprokázal, a tím neunesl své důkazní břemeno.

Tento závěr měl pro další průběh zásadní dopad. Odvolací orgán výslovně uvedl, že za této situace je již nadbytečné zabývat se dokazováním navrženým daňovým subjektem, včetně důkazních prostředků a svědeckých výpovědí předkládaných k podpoře tvrzení o plnohodnotném funkčním profilu. Jinými slovy, odborné stanovisko a navržené důkazy sice tvořily stěžejní osu odvolací argumentace, avšak věc byla rozhodnuta na úrovni toho, že správce daně nedokázal vůbec určit předmět, který měl být porovnán s trhem, a proto nemohl spolehlivě prokázat existenci rozdílu cen.

Odvolací orgán proto rozhodl tak, že dodatečný platební výměr zrušil a řízení zastavil. Zdůraznil přitom, že kdyby měl odvolací orgán sám napravovat nedostatky vymezení transakce a doplňovat rozhodné skutkové závěry, znamenalo by to přenést podstatnou část dokazování do odvolací fáze, což je v rozporu s přezkumnou povahou odvolacího řízení, zejména při zohlednění rozložení důkazního břemena u § 23 odst. 7 ZDP. Výsledkem tak bylo úplné odstranění doměrku daně i navazujících dopadů v podobě zrušení daňové ztráty a vyměřeného penále.

Závěrem

Role společnosti V4 Tax, s.r.o. spočívala nejen v procesním zastupování daňového subjektu, ale především v odborném uchopení sporu v oblasti transferových cen, včetně zpracování klíčového odborného stanoviska a nastavení strategie odvolání. Tento případ tak potvrzuje, že zejména u specializovaných daňových kontrol, jako jsou ty zaměřené na transferové ceny je vhodné, aby se daňové subjekty od počátku zahájení daňové kontroly nechaly zastupovat odborníky, kteří mají zkušenosti nejen s metodikou transferových cen, ale i s komunikací se správci daně.

Namísto izolovaných dílčích vysvětlení tak může být už od samého počátku procesu správcům daně předložena ucelená odborná argumentace. Daňový subjekt na začátku jednal před správcem daně samostatně, a proto i správce daně v následujících fázích poukázal na nesrovnalosti v některých tvrzeních na počátku procesu a následně v jeho průběhu.  Při zastoupení daňového subjektu daňovým poradcem ihned od prvotního kontaktu se správcem daně může být obrana daňového subjektu systematicky strukturována hned na počátku celého procesu daňové kontroly a lze tak zabránit nesrovnalostem při argumentaci před správcem daně.